Extreme Sniper soutěž - Itálie 2018
Toto byl pro nás od začátku jeden z vrcholů sezóny, na který jsme se snažili připravit. Tato soutěž má totiž svůj název opodstatněný. Je to opravdu extrém...
Účastnilo se 23 týmů z osmi zemí Evropy. České týmy byly dva. Byli jsme rozdělení do čtyř skupin a většinu úloh jsme řešili v rámci skupiny. S ostatními týmy jsme se moc nepotkali a neměli jsme tedy ani představu, jak jim to jde...
V rámci naší skupiny byla skvělá atmosféra a velmi přátelské prostředí. Navzájem jsme si fandili a všichni se upřímně radovali z úspěšných zásahů ostatních. V naší skupině jsme byli s druhým českým týmem a naši kolegové ze Slovinska skončili na druhém místě. Byli prostě dobří a sledovat je byla radost i poučení...
Naprostá většina střeleb byla z obtížných a nestabilních pozic a také jsme neznali vzdálenosti k terčům. Ty jsme museli nejdříve najít, změřit si vzdálenost, provést korekce a pak se trefit a to vše v krátkých časových limitech...
Letošní rok byla obtížnost střelby opravdu vysoká. Na obrázku polský tým střílí na terče ve vzdálenosti 585 a 620 metrů... vestoje... bez možnosti komunikace mezi sebou (a případné korekce)... ve větru... ve velmi krátkém časovém limitu...
Naše příprava a zaměření na nestabilní polohy se nám vyplatila. Z lehu nám to moc nešlo a dělali jsme i jiné chyby. Ale například střelba vestoje na 200m bez opory v časovém limitu 15 sec - tam jsme zazářili. Nevím kolik týmů mělo double-hit, ale podle rozhodčích jsme byli jediní, kdo to zvládl synchronně a v čase 10 sec... Potlesk od rozhodčích vestoje člověk nezažije každý den...
Obávanou a náročnou část s přesunem a maskováním jsme nakonec zvládli na jedničku. Ale byla to dřina, tou dobou už jsme byli se silami téměř u konce. Nejen že jsme nebyli odhalení, ale podařilo se nám i zasáhnout správný terč a nebylo to úplně snadné.
Konstrukce na pozadí byla šílená. A střelba z ní ještě více, strašně se to hýbalo. Jeden střelec skrz pneumatiku, druhý vleže na zavěšené desce čekal na zásah partnera a pak střílel on. Nakonec oba synchronní výstřel z provazů... Čas šílený a na všechno dohromady, vzdálenost neznámá - 480m! Nechápu jak, ale zvládli jsme to!
Únava a vyčerpání už bylo znát. Foto před poslední disciplínou. A ta stála za to... Střílelo se 6 ran z brokovnice, pak běh (v našem případě spíš boj o život) do příšerného kopce. Nahoře pak první střelec střílel 15 ran pistolí na papírové terče, kde se motali i rukojmí a druhý s puškou vestoje z barikády na terč 535m! Po tom výšlapu... Střílela Veronika a ta barikáda byla tak vysoká, že musela stát na špičkách a na mých nohou. Také jsem jí musel trochu pomoci zafixovat do polohy. Rozhodčí to prý ještě neviděli... Nakonec nejen, že jsme to stihli v časovém limitu, ale měli jsme i full-house, tedy plný počet zásahů! Ani zde se rozhodčí neubránili emocím...
Je potřeba zdůraznit, že celá soutěž se musela absolvovat s kompletním vybavením a to včetně několika šílených výšlapů i toho na čas (oni tam nemají žádné roviny), a dokonce včetně plazení a střelby s tím spojené - také na čas... Naše zbraně váží 6,8kg Veroniky Ruger a 8,7kg můj Remington. Batohy jsme měli 14 a 20kg. Voda nám sice ubývala, jenže stále jsme jí doplňovali z rybníku (čistící tablety fungují), takže se váha moc neměnila...
Náš konečný výsledek - páté místo!!! je jako z říše snů. A hlavně Veronika předvedla fantastický výkon. Jak střelecky, tak fyzicky. Při zahájení soutěže někteří střelci nemohli uvěřit, že se účastní i ženy (i druhý český tým byl smíšený). Po skončení a vyhlášení výsledků už děvčata příště nepodcení...
Chtěli bychom poděkovat organizátorům za skvělou soutěž a našim přátelům ve skupině za výbornou atmosféru. Bylo to neuvěřitelné, díky.
