Taktika "ŠTÍT 2018" očima zombie..
V říjnu 2018 jsme se zúčastnili třídenní taktické soutěže "ŠTÍT 2018" na Slovensku, pořádané NSA (Národní Střeleckou Asociací). Byl to druhý vrchol sezóny, na který jsme se těšili a připravovali. Jenže někdy to nedopadne jak člověk plánuje a tak jsme se stali "zombie týmem"...
Tato soutěž byla spolu se soutěží "Extreme Sniper Competition" v Itálii jedním z našich vrcholů této sezóny. V Itálii se nám skutečně dařilo a na tuto soutěž jsme se také dost připravovali. A samozřejmě jsme se i těšili. Na soutěži se sešlo 23 střelců z 5 zemí Evropy. Byla to týmová soutěž a tak jeden lichý střelec to měl trošku obtížnější. Mimo pušek pro přesnou střelbu jsme měli u sebe ještě i pistole. Střelba z pistolí byla součástí soutěže. Byli jsme připraveni i na maskování a skryté taktické a noční přesuny, ale k těm nakonec nedošlo (naštěstí, to bych opravdu nezvládnul)... Měli jsme natrénováno, vybavení připravené a nemohli jsme se dočkat odjezdu. Dokonce už mi ustoupila horečka z předchozího týdne (nachlazení) a cítil jsem, že by to mohlo jít.
Večer před odjezdem jsem ještě dělal nástřik na Veroniky Ruger. Nechtěla už "letní barvy", tak jsme udělali "podzimní verzi". No a potom se všechno posralo... Přepadla mne nevolnost a už to šlo... Silná otrava z jídla a v kombinaci s ještě nedoléčenou horečkou... ...prostě stálo to za to... Cesta nám trvala dvojnásobek obvyklého času a když jsme dorazili, někteří střelci se ani nechtěli přiblížit a pozdravit, ze strachu, že bych je nakazil. A přejmenovali nás na "zombie tým". Nevím jak jsem vypadal, ale rozhodně jsem se tak cítil... Nevolnost, zvracení, slabost a horečka. A trvalo to celou soutěž.
A to byla opravdu škoda, protože soutěž byla opravdu povedená a všichni si jí užívali. Počasí bylo nádherné. Sice nebylo moc teplo, ale to nebylo na škodu. Tato vícedenní taktická soutěž se odehrávala na dvou střelnicích. Na jedné jsme stříleli na vzdálenosti od 50 do 700 metrů. Na druhé až 1000 metrů.
Čechů nás bylo dohromady 6 a z toho 5 je členy ST8. Takže jsme měli dva plné týmy. Střílelo se totiž ve dvojicích a hodnocení bylo nejen mezi jednotlivci, ale vyhlašovaly se i týmy. Náš druhý tým byl také smíšený a ženy se celkem účastnily 4 - a dvě z nich nakonec skončily na stupních vítězů. Není to úplně obvyklé, ale každopádně to dokazuje, že děvčata mohou soupeřit i na té nejvyšší úrovni... Koneckonců - Lukáš s Vladimírou byli i na týmové extrémní soutěži v Itálii.
Veronika dokonce předvedla výkon, který by leckterý chlap nedal... Vzhledem k tomu, v jakém zdravotním a i psychickém stavu jsem byl, musela nosit veškeré vybavení pro nás pro oba na celou dobu soutěže. Já nosil pouze pušku a zápisník s tabulkami. Veronika mne vždy odvedla na palebnou čáru (nestřílelo se z jednoho místa, ale z mnoha různých pozic), změřila vzdálenosti, napsala mi korekce a řekla mi kolikrát a kam mám vystřelit. A zombie jenom držela pušku a mačkala spoušť...
Střelba za tmy z různých vzdáleností. V tomto případě nám terče na několik sekund nasvítili dálkovými světly z auta, které bylo 300 metrů od terčů a my stříleli na vzdálenost 415 metrů.
Zde je vidět střelba na 520 metrů. Měli jsme pouze chvilku na výstřel, kdy terče byly osvíceny světlicí. Nočních disciplín bylo více a střelba v noci dokáže být záludná...
Za dne jsme stříleli na různé terče z různých vzdáleností i pozic. Terče byly papírové, kovové i jiné. Napravo je pak terč z pistolové disciplíny, která se střílela na 25 metrů. Čas nebyl nijak dramaticky krátký, ale i tak to bylo poměrně rychlé. A to nejen obouruč, ale část levou a část pravou rukou. Na takovéto soutěži střelec prostě musí umět víc věcí, než jen střílet přesně vleže...
Často se také střílí ve velkém časovém stresu. Například na vajíčka na 200 metrů mnoho času opravdu nebylo...
Nebo jsme měli za úkol přestřelit zápalnou šňůru, která hořela podél latě. Každý střelec měl jednu a za písmenem týmu byla výbušná nálož, která nám důrazně ukázala, kdo uspěl a kdo ne... Oba střelci tedy museli uspět a to v čase pod 30 sekund, kdy šňůra hořela... Navíc každému týmu začala hořet v jiný okamžik. Bylo to nervy drásající!
Nároky na vybavení jsou vysoké. Nejen na přesnost, ale samozřejmě i na spolehlivost. Střelba na písku a v prachu skutečně prověří veškeré vaše vybavení a celý střelecký systém. Zbraň a všechny její komponenty a samozřejmě i optiku. Na obrázku je vidět zvířený prach po výstřelu. Vzhledem k tomu, že téměř všichni střelci používají výkonné úsťové brzdy, je velké množství prachu při výstřelu odfouknuto přímo na závěr a optiku a samozřejmě střelci přímo do obličeje... A i tady se jednomu výbornému střelci stala závada způsobená nevhodným vybavením do takto náročných podmínek.
Prach a písek se mu dostal do spoušťového mechanizmu a vyřadil ho naprosto z provozu. Sice se mu to s pomocí jiných střelců podařilo odstranit, ale přišel o dvě disciplíny a ztrátu už nedohnal a přišel zřejmě o medailové umístění. Při výběru vhodného vybavení je proto třeba uvažovat i nad spolehlivostí a vhodností vybavení i do obtížných podmínek... Voda, sníh, písek a prach dokáží prověřit vybavení důkladně. Pokud střílíme taktiku, přeci jen potřebujeme jiné složení a nastavení zbraňového systému, než na Benchrest.
Tady jsme stříleli na neznámé vzdálenosti (nejdelší byla 990 metrů). Bohužel se tato disciplína protáhla a některým týmům to jako nám vyšlo až po západu slunce a nebylo možné v té tmě bez noktovizoru terče najít. Smůla... Další střelby už byly ale plánovaně noční a tam se nám dařilo...
Náš celkový výsledek - třetí místo!!! byl opravdu nečekaný. "Go zombie team, go!" První dva týmy byly z Polska. Tentokráte jim to opravdu šlo a zvítězili zaslouženě a s náskokem. V jednotlivcích byli na prvních dvou místech také kluci z Polska.
Mimo týmového třetího místa jsem se navíc umístil i na třetím místě v jednotlivcích... Vzhledem k okolnostem je to především díky Veronice a jejímu nasazení! Ostatně mezi děvčaty skončila nejlépe. Nemluvě o tom, že ve své první sezóně dosáhla na stupně vítězů v takto náročné soutěži s vysokou konkurencí...
V neděli jsme pak ještě zůstali na soutěž Long Range Steel, na které se předvedl pro změnu Lukáš a v mezinárodní konkurenci vybojoval druhé místo... Bylo to několik velmi intenzivních dní, které přes všechny útrapy skončily neuvěřitelně. A byl to po právu jeden z našich vrcholů sezóny...
