King of 2 Miles ve Francii
Ko2M je vrcholná soutěž ELR (Extreme Long Range), která se koná jednou ročně v USA. A letos byla poprvé i mimo Ameriku a to ve Francii. A byla to akce, kde se sešli nejen nejlepší střelci ELR z Evropy, ale přijelo i pár top střelců z USA a Afriky...
Akce proběhla na Velikonoce ve vojenském prostoru v horách nad azurovým pobřežím. A my jsme se účastnili také... ST8 mělo v této špičkové soutěži dokonce čtyři zástupce. Harry, Veronika, Lukáš a Vladimíra. Všichni se pravidelně účastníme nejen taktických soutěží, ale i Long Range soutěží a zkušenosti už nějaké máme...
Vzhledem k počtu střelců v Evropě, s vybavením vhodným pro střelbu až na vzdálenost přes 2 míle (tedy 3218 metrů), byly kategorie dvě. Mimo King of 2 Miles (Ko2M) i kategorie Master of 2 Kilometers (Mo2Km), která byla limitována maximální ráží 338 Lapua Magnum a její upravené verze. A to byla také naše kategorie. Veronika dokonce měla "slabší" ráži 7mm Practical, jinak jsme měli prakticky všichni v této kategorii ráži 338 LM.
Cestou do Francie jsme měli naštěstí možnost ještě ozkoušet nastřelení našich zbraní a tak jsme poctivě čistili až na hotelu v horách poblíž místa konání. Údržba zbraní hraje opravdu velikou roli a příprava jako taková je klíč k dobrým výsledkům. Nejsem si jistý, jestli tento romantický hotýlek něco podobného už zažil...
Veronika střílela hned na začátku a tak jsme ještě neměli představu, jak fouká vítr a jak vše vlastně probíhá. Byla to trochu škoda, protože se ukázalo, že terč číslo 3 je velmi záludný, ale o tom jsme ještě neměli potuchy... Veronika na něm bohužel vypadla, ale do té chvíle měla plný počet zásahů ve velmi dobrém čase.
Já jsem střílel velmi brzo po ní a na terči 3 jsem také vypadl. Ale popravdě řečeno, trápil jsem se už předtím, protože moje vybavení ještě nebylo dostatečně ozkoušené a tak jsem rozhodně neměl úplnou jistotu...
Střílelo se z vyvýšené pozice směrem dolů, do otevřené plochy. První rána, studená, byla jen bonusová. Zasáhlo pouze 6 střelců. Pak už byly kvalifikační terče. Na první bylo pět ran a na další tři terče pak už jen po třech výstřelech. Pokud střelec nezasáhl ani jednou některý z kvalifikačních terčů, tak skončil. Celkový čas byl 9 minut. V naší kategorii Masters vypadly dvě třetiny střelců na terči číslo 3. Vítr tam dělal neuvěřitelné věci a byl nevyzpytatelný...
A tak pro mne a Veroniku skončila soutěž hned první den ráno. Obzvláště u ní to byla škoda, protože ze všech střelců, kteří vypadli na trojce, měla nejlepší hodnocení a skončila na 19 místě.
A tak jsme měli dostatek času prohlédnout si nejen stánky sponzorů, ale i promluvit si s ostatními střelci, podebatovat o vybavení a technikách střelby a prostě se něčemu novému naučit. A že bylo o čem povídat a co se učit...
Velice zajímavý systém z dílny americké firmy TACOMHQ...
Měli na něm samozřejmě svůj Charlie Tarac, což je vlastně periskop, který umožňuje přidat k puškohledu další elevaci - a to až o neuvěřitelných 250 MIL!!! Pro střelbu na extrémní vzdálenosti už jednoduše vnitřní rozsah elevace v puškohledech nestačí. Námi používaný Vortex Razor II (stejný jako na této zbrani) má rozsah 28,5 MIL a využitelných je řekněme maximálně 25 (při velkém sklonu montážní lišty a když využijeme plný rozsah)... Jenže na dvou mílích (3219m) je potřeba přes 50 MIL!
Další zajímavost tady byla "strukturovaná hlaveň", což je jejich novinka. Hlaveň z jednoho kusu o velikém průměru má po obvodě ještě vyvrtané díry skoro až ke komoře. Je tak samozřejmě lehčí než kdyby byla plná a mimo to se lépe chladí a má vyšší pevnost. Hlavní pointou ale je, že by měla mít minimální, téměř nulový kmit a tak je mnohem snažší nalézt ideální laboraci pro střelivo. Čas ukáže, jak moc je tento projekt života schopný...
Ostatní zbraně ve finále Ko2M byly klasické konstrukce. Na této je ale vyjímečný puškohled March Genesis, který má využitelnou elevaci 100 MIL!
Zde puška vítěze Bruno Put z Francie, v ráži .375 SnipeTac.
V popředí .50 BMG, na posledním stole Lukášova .338 LM. Ve finále Ko2M byly ráže zastoupené takto:
4x .375 CheyTac
2x .408 CheyTac
1x .50 BMG
1x .416 Barrett
1x .375 SnipeTac (upravená nábojnice CheyTac)
1x .338 Lapua Magnum (naše "steampunk rifle")
A takto to vypadalo v kategorii Ko2M. Lukáš se do ní přihlásil také, protože si chtěl prostě víc zastřílet. A v kvalifikaci se mu neuvěřitelně dařilo, měl zásahy nejen na prvním terči (který vyřadil mnoho ostatních střelců), ale i na druhém. A tak se mu podařilo se probojovat až do finále, kde soutěží vždy nejlepších 10 střelců z kvalifikace! To bylo nejen naprosto neuvěřitelné, ale i nečekané.
Ko2M se střílelo na jiné střelnici než Mo2Km. Bylo to také svrchu dolů a převýšení bylo ještě vyšší. Ale je fakt, že vítr se zde choval přeci jen méně chaoticky, než na Mo2Km. Finále proběhlo v něděli, kdy na druhé střelnici ještě nebyly ukončené kvalifikace...
Co se týče větru, ten se pohyboval na obou střelnicích většinou okolo 10 m/s, což je opravdu hodně. A nebyl konstantní, ale měnil intenzitu...
Lukáš se na svojí střelbu musel důkladně připravit, protože jsme zjistili, že ani s maximální elevací puškohledu a využitím záměrné osnovy, prostě nedokáže získat potřebných zhruba 35 MIL na první terč ve finále... Takže jsme v kopci za terčem našli dobře identifikovatelný bod na který mířil a spočítali korekce...
První terč byl ve vzdálenosti 2430 metrů a měl rozměr zhruba 100cm na šířku a 75cm na výšku. A během střelby ve finále ho Lukáš ani nezahlédl. Viděl pouze les nad ním, nic víc. Museli jsme se spolehnout na své výpočty, odhady a pozorování...
Terč jsme pozorovali my, v rolích pozorovatel a "wind coach". Při střelbě na extrémní vzdálenosti jde vždy o týmovou práci. V ideálním stavu, když střelec zasáhne terč (nebo těsně vedle), tak se snaží vystřelit znovu co nejrychleji, než se změní vítr. Což znamená, že vystřelí a ihned nabíjí nový náboj a je připraven znovu vystřelit ve chvíli, kdy mu tým hlásí zásah a korekce. Střelec tedy sám nepozoruje dopad střely. Týmová práce je opravdu zcela zásadní...
Bohužel se nám nepodařil žádný zásah, tak jako naprosté většině střelců ve finále. Podmínky byly opravdu obtížné. Lukáš tedy skončil na fantastickém 10 místě! Pouze jeden jediný střelec měl zásahy na všech terčích ve finále a vyčníval tak nad ostatními. Bruno Put (Francie) se stal vítězem a Králem dvou Mil. Jako teprve pátý člověk v historii zasáhl terč ve vzdálenosti dvou mil v soutěžních podmínkách (Ko2M má pravidla stejná bez ohledu na to, kde se střílí)...
Dále pokračoval Lukáš i Vladimíra na Mo2Km. Vzhledem k tomu, jak se Lukášovi dařilo na dvou mílích, tak jsme doufali, že zopakuje skvělý výkon i zde. Ale podmínky byly o dost jiné a mnohem obtížnější, takže se ani on, ani Vladimíra nedostali přes zakletý terč 3...
Finále Mo2Km tak bylo bez naší účasti. Vypadlo i mnoho velkých favoritů... I zde ale k úžasu nás všech dominoval Bruno Put a vyhrál i tuto kategorii. Samozřejmě s jinou puškou než Ko2M, což bylo prostě úžasné... Všechny zbraně ve finále byly .338 Lapua Magnum a jejich varianty.
A právem se tak stal nejen Králem dvou mil, ale i Mistrem dvou kilometrů! Klobouk dolů... Jeho poddaní ho pak na rukou nosili
Pro Lukáše i nás ostatní bylo to, že jsme se dostali do finále Ko2M životním zážitkem. Účast na této vrcholné akci světového ELR byla vykoupená spoustou práce a úsilí, času a peněz. A stálo to za to! Naučili jsme se spoustu nových věcí, získali ohromné množství nových poznatků a také nové přátele...
Tento obrázek (který není náš, našel jsem ho na FB, ale musím se o to podělit...) je naprosto vypovídající o tom, jaká přátelská a veselá atmosféra na soutěži panovala...
Paul Phillips předvádí mistrovský trolling... Ukazuje systém, se kterým v USA stříleli na vzdálenosti okolo 5,5 kilometru. Na zbrani má nejen Charlie Tarac periskop, ale i Delta Tarac periskop, který umožňuje koukat podél hlavně, protože při tomto náklonu by už nebylo vidět přes úsťovou brzdu. A chudák Gineste Benjamin se dívá do puškohledu a říká: "nechápu jak jste mohli něco trefit, vždyť v tom není nic vidět"!
Všimněte si, kde má Paul ruku.........
