Práce s větrem
Práce s větrem a korekce jeho vlivu na dopad střely je velmi kontroverzní téma a existuje několik různých teorií a přístupů... Ale přitom dobré "čtení větru" a korekce na něj je u Long Range (a o to více u ELR) zcela zásadní k dosažení dobrých výsledků. To kvůli působení větru jsou zásahy v LR a ELR obtížné...
Všichni samozřejmě používáme různé meteostanice a anemometry. A ty nám mohou přesně říci sílu větru a to nejen aktuální, ale i vrcholy a průměry atd. Jsme ale samozřejmě schopní přesně změřit vítr pouze u střelce. Jenomže to bohužel nestačí. Kdyby ano, bylo by to snadné a všichni by měli dobré výsledky...
Problém je, jak určit chování vzduchu mezi námi a terčem. Někdy máme možnost využít nějaké ukazatele, jako jsou vlajky, tráva, stromy a listí na nich. Někdy to ale možné není, jako zde. Tady se střílelo vysoko přes údolí...
A pak přijdou na řadu "kouzla a čáry"... Prostě to musíme nějak "tipnout". Ne nadarmo se říká:
"Balistika je věda. To lze spočítat. Vítr... ...to je magie..."...
Nejčastěji se snažíme odhadnou působení větru pomocí pozorování masy vzduchu mezi námi a terčem, kdy jde o to, odhadnout směr jeho pohybu a rychlost. Další možnost je pak pozorování zásahů na terči a korekce podle nich a nebo pozorování dráhy letu střely...
Toto je video ze soutěže, kde je vidět, jak je potřeba reagovat na změny pohybu vzduchu. Během dvou minut střelby se zcela změnil směr... Také je zřejmé, že měření pomocí meteostanice je časově obtížné. Dnes je naštěstí možné mít i meteostanici, která má v sobě balistickou aplikaci a ukazuje v reálném čase na displeji přímo korekce. Faktem ale zůstává, že se střelec musí soustředit na velmi mnoho věcí najednou...
Po zveřejnění tohoto videa se rozpoutala vášnivá diskuze. A to především ze strany zastánců klasické poučky - že síla a směr větru v první třetině letu střely rozhoduje o zásahu nejvíce.
Na základě vlastních zkušeností ze střílení Long Range i Extreme Long Range a i na základě rozhovorů s předními evropskými i světovými střelci, se ale přikláním k opačnému názoru.
A to, že střelu přeci jen více ovlivní působení větru ani ne tak na začátku její dráhy, jako spíš až její rychlost i Balistický Koeficient klesne a je tak náchylnější ke snosu větrem. Tedy spíše až za první třetinou letu... Takové chování střely běžně a často pozorujeme při střelbě na dlouhé vzdálenosti.
Sami balističtí experti a autoři různých publikací a teorií přiznávají, že s jistotou nedokáží prozatím určit všechny faktory a jevy a tak jejich výzkum pokračuje i nadále...
Bohužel nejsem s naším vybavením schopen natočit lepší video, ale snad je tohle dostatečně vypovídající. Chtěl jsem ukázat to, co vídáme velmi často...
Na videu je vidět dráha letu střely (a dokonce i na okamžik střela samotná) při střelbě na vzdálenost 1400 metrů. To co je vidět nejlépe, je brázda za střelou - tedy její stopa. Bohužel je dobře viditelná pouze ve vzestupné části letu, při klesání už je úhel příliš strmý. Plošší brázda je lépe vidět.
Vítr je zhruba o síle 2 m/s a fouká z pravé strany. Veronika udělala korekci dle tabulek o 0,5 dílce doprava. A až do vrcholu dráhy letu je dobře poznat, že střela letí stále zhruba 0,5 dílce vpravo od terče. Vítr jí snáší doleva až v sestupné části letu a zásah je nakonec těsně vedle terče vlevo... Podle stopy střely je zřejmé, že vítr fouká po celé délce, nejen v sestupné části.
V červeném kolečku je vidět samotná střela v nejvyšším bodě své dráhy (u magnumových ráží a větších vzdáleností a při příznivých pozorovacích podmínkách bývá vidět i samotná střela, což potvrzuje více střelců).
Dle balistických tabulek je to ve vzdálenosti zhruba okolo 800 metrů. Svého nejvyššího bodu tedy dosahuje ve vzdálenosti přibližně 60% z celkové vzdálenosti. Doba letu je přibližně 1 sekunda. Zbylých přibližně 40% vzdálenosti (600 metrů) pak urazí za zhruba 1,2 sekundy. Převýšení v nejvyšším bodě dráhy letu je přibližně 8 metrů (tyto čísla jsou orientační a zaokrouhlená. Nicméně vychází velmi podobně při použití dvou různých balistických programů).
Rozhodně netvrdím, že víme nejlépe, jak pracovat s větrem. Ale některé způsoby nám fungují lépe než jiné. A doufám že to do budoucna ještě vylepšíme. Pokud by byl pohyb vzduchu (vítr) konstantní po celé délce jejího letu, stačilo by změřit vítr u střelce a řídit se tabulkami. Ale to se v našich podmínkách bohužel moc neděje a spíš fouká během letu střely z různých směrů, různou intenzitou a navíc se to neustále mění... A tak je nelepší možností prostě vycházet z kombinace teorií, praxe, zkušeností a tréninku...
"Vítr je prostě zatracený voodoo..."
